Výzva české kulturní scéně a akademické obci k podpoření debaty o společenské solidaritě

#kulturajesolidarni #univerzityjsousolidarni

Tuto výzvu píšu ve chvíli strachu z nadcházejících dnů a týdnů, ve chvíli všeobecné nejistoty a nedůvěry k současné politické garnituře, která nemá za úkol nic menšího než chránit životy nás všech. Epidemiologická situace v České republice je jedna z nejhorších na světě. Přestože pro mnohé instituce, podniky i jednotlivce hraničí současná protipandemická opatření s likvidací, a ani podpůrné státní programy je neuchrání před výraznými ekonomickými problémy, je v tuto chvíli především třeba zabránit dalšímu růstu počtu nakažených.

V průběhu jara jsme mohli sledovat nebývale silnou vlnu celospolečenské solidarity. Dnes namísto solidarity pozoruji společenskou frustraci, zklamání, velmi vyhrocenou a mnohdy vulgární diskuzi mezi skupinami zastávajícími nošení, či nenošení roušek, závažnost, či marginalitu koronavirové pandemie, potřebnost, nebo škodlivost stávajících opatření. Společnost se drolí pod tíhou dezinformací, ve strachu o své zdraví či ekonomickou soběstačnost. I přestože je aktuální situace výrazně závažnější než na jaře, je cítit velká neochota se vládním doporučením a restrikcím přizpůsobovat. Není se čemu divit. V situaci, kdy lidé zodpovědní za vedení státu a za ochranu našeho zdraví i ekonomiky nejsou schopni na zhoršující se situaci reagovat včas, trpí zásadními komunikačními nedostatky a pozměňují svá vyjádření ze dne na den, má velká část společnosti logickou potřebu důvěřovat neodborným nebo dezinformačním, snáze uchopitelným informačním zdrojům.

Jistě, je problematické přitakat opatřením současné vlády, neboť to snadno vyznívá jako přitakání vládě samé. Je na místě cítit zlost a předvolávat k zodpovědnosti osoby, které mohly zabránit současnému vývoji pandemie. Je na místě mít strach o naše živobytí, je na místě domáhat se srozumitelnějších a cílených forem ekonomické podpory. Nicméně z dlouhodobého hlediska se kulturní provozy neobejdou bez návštěvníků, školy se neobejdou bez živé diskuze mezi studenty a pedagogy, a ti se do nich nevrátí, dokud budou čísla nakažených stoupat. V tuto chvíli je spíše naivní si myslet, že se tak stane již na začátku listopadu. V nastalé situaci je potřeba nahlas říct, že je klíčové vládní nařízení dodržovat. Samozřejmě s vědomím, že přišla velmi pozdě v rámci nebývale chaotické komunikace a bez jakéhokoliv důslednějšího strategického plánování.

Devízou kultury není pouze fakt, že nám může ulevit od každodenních povinností a strastí, ale i její vzdělávací funkce a schopnost vytvářet půdu pro citlivou a inkluzivní debatu. Vzdělanost, citlivost a pospolitost, kterými tak zásadně disponuje jak kulturní sféra, tak samozřejmě i sféra akademická, se v těchto dnech ze společenské debaty jaksi vytratily. Přitom jsou to kvality naprosto klíčové pro důstojné překonání krize, s jakou se dnes potýkáme. Byť nemůžeme divákům prezentovat živé umění a setkávat se na přednáškách se studenty a pedagogy, můžeme je alespoň nasměrovat k vzájemné solidaritě. Ne k solidaritě s vládou a její snahou zachránit si půdu pod nohama, ale k solidaritě ke skupinám, které jsou koronavirem ohroženy na životech, a k solidaritě s těmi, které pandemie dohnala na, nebo dokonce za hranici chudoby.

V tuto chvíli je zásadní nemlčet! Jakožto představitelé kulturních a vzdělávacích institucí nebo významné osobnosti české kulturní scény a akademické obce máte v rukou moc aktuálně vyhrocenou společenskou debatu zklidnit a dát lidem pocit, že jsme v tom skutečně dohromady. Máte vliv a důvěru, díky kterým jste slyšet, díky kterým můžete výrazně přispět k lepšímu překlenutí pandemie v České republice.

Ráda bych Vás tímto vyzvala, abyste veřejnost nabádali k dodržování protiepidemických opatření, pravidla 3R a omezení sociálních kontaktů. Dejte vědět svým zaměstnancům, studentům a návštěvníkům, že jsme tu stále jeden pro druhého a že se i přes vzdálenost, která nás teď dělí, navzájem podržíme. Využijte, prosím, svých pozic a komunikačních dovedností pro vytvoření citlivější a důstojnější společenské diskuze ohledně stávající situace. Pojďme se sjednotit pod hashtagy #kulturajesolidarni a #univerzityjsousolidarni a vyzvat naše sledující, aby přes veškerou náročnost aktuální situace zůstávali i oni solidárními s životy svých blízkých a s životy dalších spoluobčanů.

V Praze 30. října 2020

Sára Herrmannová, iniciátorka výzvy

Signatáři:
Michael Adamec, koordinátor Novinářské ceny
Petr Babák, grafický designér a pedagog na VŠUP
Miroslav Balaštík, šéfredaktor nakladatelství a časopisu Host
Milena Bartlová, historička umění
Adam Borzič, básník a šéfredaktor Tvaru
Michal Bregant, ředitel Národního filmového archivu
Klára Brůhová, historička architektury
Tomáš Feřtek, dramaturg a scénárista
David Havas, vedoucí kina NFA Ponrepo
Matouš Hejl, hudební skladatel
Monika Jägerová, zpěvačka a muzikoložka
Jakub Jirásek, režisér a hudebník
Eva Klíčová, literární kritička
Jan Němec, spisovatel
Věra Nováková, výtvarnice
Miroslav Petříček, filosof, pedagog na FF UK
Andrea Slováková, děkanka FAMU
Kateřina Šedá, výtvarnice
Jáchym Topol, spisovatel, programový ředitel Knihovny Václava Havla
Michal Topor, literární historik, ředitel Institutu pro studium literatury, o. p. s.